close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
I TO NEJSTRAŠNĚJŠÍ Z NOČNÍCH STRVOŘENÍ MÁ SVÉ DĚSY

ZPOVĚĎ

15. března 2008 v 12:13 | BAT |  Upíři, vampýři, vlkodlaci a jiná havěť a mazlíci
Je to takový malý sloupek, úvaha, esej, nebo i filosofická úvaha. Rozhodně to není povídka. Nebudu říkat, kdo to psal. Je tam pár věcí, které by mohli určité osoby trochu poškodit, takže si prostě myslete, že to psala jedna osoba X druhé osobě Y.
X se zpovídá Y ze své lásky a fascinace k upírům. Zvažuje všechny pro a proti a dokonce i možnosti, jak se stát upírem. Nechci, aby z toho někdo usoudil, že odsuzuji všechny lidi, kteří to vidí trochu jinak.
Nuže, odneste si z toho co chcete, možná Vám to dokonce zodpoví pár vašich otázek. Berte to jako poselství.

Ahoj,

Líbí se mi tvé myšlenka a ... starosti, hledáš sebemenší stopy,
držíš se naděje. Takových vzácných lidí jako jsi ty, člověk nepotká
denně mnoho. Jasně že jsem potkala už spoustu lidí s ,,láskou" pro
upíry, ale ta je stejně dřív nebo později přešla. A láska to ani
nebyla. Líbila se jim buď sadistická myšlenka pití krve jiným lidem,
nebo jejich vizuální stránka sexy mladé dívky s bledou pletí a rudými
rty nebo vysokého urostlého mladíka s uhrančivým pohledem. Nedivím se
těm lidem, kterým se právě tohle líbí. Je to krásná myšlenka. Na upírech
také vidí módní výkřik nové doby a oblékají se podle toho. Buď jako
starší gotičtí upíři, nebo moderní cyber goth (ale to už je spíš
záležitost hudby jako metalu...).
Nechávají si také zhotovit dokonce umělé tesáky, vyndavací, samosebou,
protože dnešní společnost by je opravdu těžko přijala mezi sebe. Nosí
si zuby, předvádějí se s nimi, ale nidky je nepoužijí.
Dále ještě jedna věc, která osobně se mi líbí snad nejvíc, je jejich
způsob života. Ta volnost. SVOBODA. Možnost dělat si co se Ti jenom zachce.
V okamžiku se dostat na jiné místo. Být silným a mocným. Pohybovat se
v noci a přitomjasně vidět. Já noc miluji. Klidně si při úplňku dotáhnu
křeslo před oknoa hodiny zírám na měsíc a pozoruji bílou zář, jak se
line přes střechy a dámožnost vzniknout temné stíny, ve kterých se může
ukrývat kdokoliv...To by samo o sobě děsilo dost lidí ale já se vždy
chlácholila tím, že v tom nejtemnějším stínu na mě čeká upír a tak
jsem klidně v noci prošla les nebo se jen tak pohybovala po městě.
Jistě že jsem narazila párkrát na úchyly a ožraly, kteří mi chtěli
ublížit. Je to strašně nebezpečné a vyvázla jsem jen náhodou. Promiň,
strašně rychle se nechávám unášet pryč od témata.
Prostě ty věci, kteří lidé vidí na upírech se mi zdají docela povrchní,
většinou. Líbila se mi tvoje ,,platonická upírská láska" , doufám, že
se nemýlím v tvéupřímnosti dozvědět se víc o upírech a proniknout i
mezi ně, bylo by to bylonějak možné. Je dost složité najít někoho,
kdo by měl o upíry vážný zájema ne jenom ty již zmíněné krátkodobé.
Já sama už jsem jimi posedlá snadodjakživa. Nevzpomínám si ani, co bylo
první, co tu mojí celoživotní posedlost odstartovalo. No, a trvá mi to
už nejméně šest let. Dost dlouhá doba na to, že jsem rozervaný pubertální
fracek, který nevydrží být u jedné věci déle, než měsíc, po kterém ho to
omrzí. Táhne mi na sedmnáct. Dost nízký věk na to, abych si dovolovala o
tomto tématu takhle se románově rozepisovat a vysvětlovat někomu svůj
filosofický postoj vůči nim. Ale těch šest let se už skoro nezabývám
ničím jiným a skoro nečtu nic jiného, než věci týkající se tohodle.
Ano, mám svůj normální nudný život, ve kterém chodím na gympl a učím
se věci, které mě ani trochu nezajímají. To ale není život pro mě. Není
můj a nebaví mě ho žít. To mě vede k častým depresivním náladám a depkám
samotným. Takový svůj smysl života začínám čítit až tehdy, kdy o upírech
čtu, pracuji, snímo nich, kreslím je... docela se už i bojím, zdali mě to
někdy nepřeroste. A ano, jednou se to už stalo. Víš, nechci, aby si mně
brala nějak divně. Možná se potom zhnusíš a ihned smažeš celý tento email
a nebudeš dál číst. Nevadí. Chápu Tě a nedivím se Ti.
Jednou jsem na své narozeniny ve čtrnácti podřízla malé koťátko a
napila se z něj. Tento čin mě straší noc co noc už skoro tři roky a
já vím, že už se toho asi nezbavím nikdy. Ale jestli si ještě
vydržela a neodvrhla mě, napadne Tě asi otázka, jaké to bylo.
Opět asi zklamu Tvé představy. Na krev není člověk zvyklý. Na
její skupenství a na její hustotu. Spolkla jsem přibližně dvě
plné pusy a bylo to zvláštní. Byla strašně teplá... Sakra, strašně
špatně se mi o tom mluví. Je to dost psycho...No, prostě byla horká
a jakmile jsem jí spolkla, začal se mi zvedat žaludek. Nepozvracela
jsem se, ale silně se mi chtělo. Po tom mi bylo chvilku zle a to je
tak všechno. Jestli na mě přešla nějaká síla z toho kotěte, tak to
netuším. Bylo to přece jenom kotě a to síly moc nemá. Také jsem žádné
vidiny z jehoživota, nebo jeho jiné věci, třeba duši, nijak
nepostřehla.
Nesuďte mě, milý čtenáři. Každý dělá chyby. Vám, že to není omluva.
Ale já se omlouvat nechci. Nechci se omlouvat Vám, protože už se tak dost omlouvám
sama sobě a sama sobě si to ani nikdy neodpustím. A pakliže někdy ano, budu vědět,
že už mě od vraždy lidí sobě nejblišších nedělí nic. Za tohle se budu smažit v pekle
a já si to uvědomuji. Je jedno, že to bylo jen kotě. Ale i v něm byl život a čekal
na své žití. I když bylo nemocné...člověk bytosti nestvořil, aby je mohl zabíjet. To
může jedině Ten nahoře, jestli nějaký je. A jestli nějaké tam kdesi nahoře je. Z
nutnosti zabíjení je v pořádku, ale tohle rozhodně nebylo z nutnosti. To bylo z
rozmaru.
A proč jsem to udělala?
Protože jsem doufala, že po tom, co se napiji většího množství krve,
nebo dokonce proto, že pro krev zabiji, se stanu upírem. Jeden čas
jsem věřila, že pro mě nějaký upír i sám příjde a oznámí mi, že jsem
hodna toho, stát se jedním z nich. Ale to se nestalo. Neseděla bych
tu jinak o půlnoCi před počítačem a nepsala tento email. Bolí mě to
doteďka a je mi to hrozně líto. Nesnáším se za to, co jsem
provedla, ale věřím, že kdybych měla možnost se napít ze člověka,
tak bych neváhala. Lidí by mi nebylo tolik líto, jako zvířat.
Kdybych byla upír...
To byl jeden způsob, jak jsem si myslela, že se lze stát upírem. Dále
plánuji výlet do Transylvánie.) Nevkládám do toho moc nadějí, protože
hrad Bran, obývaný údajně Draculou, mastrem všech upírů, už navštívilo
hodně turistů.Našlo se mezi nimi určitě polovina, která doufala, že se
něco podobného stane právě jim. Pochybuju, že stalo. To by tady přece
bylo přeupírováno. Bylo by prakticky nemožné se s některým denně nesetkat.
A že by hned nově zplození upíři zmizeli a stranili se lidí? Nesmysl.
Bylo by přece spousta pohřešovaných a tím pádem i nová záhada větší než
samotní upíři. Bolí mě má nevědomost... a i když mi to rve srdce, neřekla
bych, že v ně pevně věřím. Určtě je to chyba, ale také to může být stejně
tak jedno.Mám kamarádku. Propadla stejnému šílenství. Ale ode mě to nemá.
Upíry objevila sama. To ona je ta, co slepě věří a tvrdí to hrdě. A je na
tom úplně stejně, jako jsem já. Takže víra v něco dává možnost zrealizovat
mnoho věcí, zde v tomto případě se obávám, že pouhá ona víra nestačí. Protože
já také pevně věřila...dlouho...Jednu jedinou vteřinu s upírem, nebo ani to
ne. Stačilo by fakt něco, čím bych sama sebe mohla na sto procent přesvědčit,
že to je pravda, nepatrnej důkaz.... - a budu klidně hlásit všude možně, kam
příjdu, že na ně věřím. ...To bych samosebou neudělala. Ne že by mi vadilo,
že mě bude okolí považovat za blázna, ale ono něco na tom vyzrazování tajemství
bude. Jestli upíři jsou, jestli kdy byly (a já si moc přeju věřit pevně že jo)
tak je chránilo právě to, že o nich moc lidí nevědělo. Takže jestli žijí i teď,
tak si musí sakra dávat bacha na utajení a jen tak někomu o sobě nedají vědět.
Takže bych si to i já nechávala pro sebe, kdybych něco věděla(samozdřejmě že
bych se o to prostě musela podělit s někým, kdo pro to žije jako já, chtěla bych
mu dát naději... takže neboj;)Ale jasný, já chápu že o sobě nevykládají na potkání.
Zbláznila bych se z toho a dávno bych to už i vzdala. Ale je tu ještě jedna věc...
Astrální cestování.
Jestli jsi se zatím s tím ještě nesetkala, tak to zkusím stručně vysvětlit,
alejestli Tě to opravdu zajímá, měla by sis o tom přečíst daleko víc.
Je to něco jako jiná dimenze, do které se dostane pouze ,,duše", nehnotné
vědomí člověka. Speciálním cvičením nebo meditací se dostane ven z těla
a tam ,,venku" může dělat prakticky cokoliv. Může navštívit známe(samosebou
oni ho nevidí), promluvit si s někým zemřelým nebo třeba se jen tak poflakovat
po celém světě po místech, které kdy chtěl navštívit. ALe také může jít stejně
tak do jiných, dalších dimenzí. Vše je možné. Je to sice také někdy dost
nebezpečené. Astrální svět - astrál obývají také různé larvy(duchové,k zlé
podstaty...)a někde také psali, že všechny myšlenky a vymyšlené postavy zde
také žijí. Je to jako pohádka. Nevím přesně,co všechno tam je, ale vím nabeton,
že tohle existuje. Tenhle svět, který ti zodpoví VŠECHNY otázky je. A je k mání.
Dobře, já už se sice do něj snažím proninout čtyři roky a stále nic, ale to
neznamená, že když to nejde mně, tak to nepůjde nikomu jinému. Už se toho ani
trochu nebojím jako ze začátku. Prve jsem si myslela, že jakmile se tam dostanu,
zblázním se z toho.Ale jak jsem stačila zjistit, jinak se prostě pravdu o upírech
nikdy nedozvím.Takže v okamžiku, kdy se dostanu do astrálu a dozvím se, jestli
moje největší vášeň, láska a smysl života existuje, udělám všechno pro to,
abych někoho takového našla.
Pak je také otázka, jak ho donutím, aby mi vyhověl a nezabil mě, než ze mě
upíra udělá, jestli vůbec by byl ochoten ze mě upíra udělat. Vím, že bych byla
ochotná zajít i dost daleko....
Já jsem moc ráda, že mohu moje ,,celoživotní" ,,vědecké" bádání někomu předat
a podělit se o něj. Zatím jsem se dál, než k astrálu nedostala a opravdu pevně
věřím, že jedině tam má smysl vynaložit veškeré síly na hledání. Protože pravda
je někde ukrytá. A jestli ne tam, tak už je doopravdy vše ztracené.
Ale opět se vrátím k nejjednodušímu důkazu. Na každém šprochu je pravdy trochu.
A svědectví, mýtů a legent je nespočet. Dokonce snad i nejvíc.
Máš štěstí, narazila jsi na největšího magora přes upíry, gratuluju )
A tak Tě prosím, kdyby jsi cokoliv zjistila, s čímkoliv ojedinělém a důležitém
se v tomto oboru setkala, dej mi vědět. Možná se tvářím, že vím všechno, ale
nevím nic. Myslím si, že si se jenom chytila dalšího, mého, stébla za cestou
za poznímím pravdy. Promiň, libiju si v takových krkolomných vyjadřování.
Ještě jednou se omlouvám, že Ti nemohu nijak pomoct, byť bych moc chtěla.
(Sry za překlepy, je půl druhý ráno a už se mi zavírají oči, bohužel, noční
tvor nejsem...a víš jak bych sakra chtěla.....)
Takže přeji mnoho štěstí, víc než toho, jaké jsem měla já a třeba zrovna Tobě
se to povede.
A ostatním, kterým jsem tímto slovem předala své poselství
a kteří ho pochopili, těm budu držet palce v tom, ať se jim povede
to, o čem nejvíc sní a i když se to může zdát strašné a společností
nepřijatelné, zkuste cokoliv, co se bude jevit jako cesta k naplnění
Vašeho snu.
Já to udělala. Uvědomila jsem si jednak, že tudy cesta nevede,
ale také to, za co všechno mi ten sen stojí. A jestli je tak silný,
že mě před ním nezastaví dokonce ani morálka a že překročím i toho
nejsilnějšího policajta v sobě.
NAJDĚTE SVOJÍ CESTU A JEDĚTE PO NÍ!
(This' my way, or the highway?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barcik Barcik | E-mail | 17. března 2008 v 17:03 | Reagovat

Páni.. je to hrozně zajímavé.. nějak nemám slov xD

2 Světlo v temnotách;či přesně naopak? Světlo v temnotách;či přesně naopak? | 29. března 2008 v 17:07 | Reagovat

Už tvá (?) kamarádka slyšela o případu vraždy upíra v Rumunsku v údajně mystérií zbaveném 21. století?

Oni "nevymřeli"...

3 BATHORY. BATHORY. | Web | 29. března 2008 v 22:40 | Reagovat

Víš o tom něco víc....?

4 DENI DENI | E-mail | 29. března 2008 v 23:07 | Reagovat

Četla jsem tvuj příběh,ostatní vždycky jenom tak letmo přhlídnu a du dál,ale tan tvuj mě něčím zaujal....až na jeden detajl,si vystihla všechno,jak si to představuju já...ale nebyla sem schopna to takhle krátce sepsat,ale je to u tebe stejné jako u mě....bohužel sem nic víc nezažila,ale na všechno mam uplně stejnej názor....v případě proměny v upíra bych udělala všechno,ale jen mít tu jistotu,aby to nebylo marné....prosimtě,kdyby si měla zájem,tak se mi ozvy,byla bych moc ráda znát někoho,kdo má na tyhe věci stejný názor jako já,poněvadž mě nikdo nerozumí...

5 Gradius Gradius | 7. května 2008 v 18:21 | Reagovat

Este jeden takovy maly detajl.... je to Vampyr :)

6 Rhana tar Mele Rhana tar Mele | Web | 4. června 2008 v 2:55 | Reagovat

Normálně podobná vyznání nečtu, ale tady mne zaujala ta emocionální hloubka.

7 BaRa BaRa | Web | 8. listopadu 2008 v 23:53 | Reagovat

Tak tohle je síla...namám slov....tolik emocí v tom...

8 BaRa BaRa | Web | 8. listopadu 2008 v 23:53 | Reagovat

Tak tohle je síla...nemám slov....tolik emocí v tom...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama