Ale nešlo to. Asi bych klidně umrzla, kdyby nepřišli kámoši, kteří šli tajně za mnou a nezvedli mě. V tu chvíli bych snad ani nezaregistrovala, kdyby to byli cizí lidé. Byla jsem dost opilá. Potřebovala jsem totiž utopit žal a nedokázala jsem si najít nic lepšího, než whiskey.
Už jsem zkoušela všechno. Stále to bolelo. Moc. Jenomže v těch krátkých, drahocenných chvílích, kdy jsem pila s kamarády, tak jsem se dokázala i smát a zapomenout na vše ostatní.
Vzali mě za ruce a podepřeli mě tak, aby mě mohli dovléct domů. V tu chvíli by mi opravdu nevadilo zůstat někde na zemi. Nebyla mi zima, nic jsem nepotřebovala. Pouze zůstat ležet, civět na hvězdy a šíleně se smát.
A byli to opravdu moji přátelé? Možná že i ne. Ano, toho vpravo jsem poznávala, s tím jsem seděla i u stolu. Ale nikde jsem neviděla Joy, Marsel ani Charse... kde jsou všichni, napadlo mě.
Kam mě to vedou?, byla další otázka. Tady jsem rozhodně nebydlela, napadlo mě po nějaké chvíli vláčení. Chtěla jsem ze sebe vydat nějaký protest. Rty mě však neposlouchaly a jenom se chtěli smát. Po další chvíli jsem si uvědomila, že směřujeme k jednomu místu, kterému jsem se jako malá vyhýbala. Jen s jedním člověkem jsem sem chodila ráda. S otcem. Najednou jsem ještě znatelněji pocítila prázdnotu z jeho zmizení a dolehl na mě žal. Začali se mi kutálet slzy samoty, poznání a beznaděje. Ti tři lidé, co mě táhli mi chtěli něco hrozivého provést tam vzadu, kam se ještě dnes sama bojím a odkud mě neusliší absolutně nikdo. Chtějí mi ublížit. Začala jsem se bát, ale ke svému hrozivému zjistění jsem si uvědomovala, že se stále směju a žvatlám něco nesrozumitelného. Byla jsem jako uvězněná ve svém vlastním těle.
Z dálky jsem viděla žhnout pár ohňů. Byly v sudech a kolem nich vrávoraly nějaké postavy. Lili do sudů vodu z láhví a ty se rozhošívaly ještě víc. Něco uvnitř mi radostně poskočilo, ale já jsem věděla dřív, že to má záchrana nebude. A ta ještě ani zdaleka neměla přijít...
Začali na nás volat z dálky a také se šíleně smát. Mě už do smíchu nepřišlo ansolutně nic. Dokonce i mému mozku, utopeného a nacucaného alkoholem jako houba to došlo. Začala jsem hrozivě křičet. Odtáhli mě ještě kousek do nějaké garáže, kde byla absolutní tma.

ŽE BY NORTHER? :).
ZAČÍNÁ TO ZAJÍMAVĚ A JSEM NAVNAZENÁ NA DALŠÍ DÍL :)