Seděla jsem ve vlaku a jela na sever. Daleko. Daleko pryč od civilizace, daleko pryč od lidí...
Nikomu jsem už nevěřila. Každý mě opustil, ať už úmyslně nebo ne. Na světě jsem už neměla nikoho, jenom sebe. A tak už to navždy také bude. Rozednívalo se a studené paprsky se odrážely za oknem o křišťálově čistý, nově napadaný sníh. Ta zima se jen tak nechtěla vzdát. Jako mě. Cítila jsem jí v srdci a ve všem ostatním. V oblečení, které jsem si oblékala, v jídle, které jsem jedla, v rukách, které jsem si teď prohlížela ve slabém světle. Za oknem ubíhala krajina a města a vesničky byly čím dál více vzácnější. Nakonec zbyly holé, pokroucené šedé stromy. A ten sníh. Byl prostě všude. Nejvíc v mé duši.
Věděla jsem, že tam, kam směřuji se s lidmi stýkat občas stejně budu muset...ale bude to co nejméně. To přesně potřebuji. Nebýt s nikým. A nebýt nikým. Vymazat se ze světa, odstranit se, dobrovolně se izolovat a nakonec umřít. Sama...
Nikomu jsem už nevěřila. Každý mě opustil, ať už úmyslně nebo ne. Na světě jsem už neměla nikoho, jenom sebe. A tak už to navždy také bude. Rozednívalo se a studené paprsky se odrážely za oknem o křišťálově čistý, nově napadaný sníh. Ta zima se jen tak nechtěla vzdát. Jako mě. Cítila jsem jí v srdci a ve všem ostatním. V oblečení, které jsem si oblékala, v jídle, které jsem jedla, v rukách, které jsem si teď prohlížela ve slabém světle. Za oknem ubíhala krajina a města a vesničky byly čím dál více vzácnější. Nakonec zbyly holé, pokroucené šedé stromy. A ten sníh. Byl prostě všude. Nejvíc v mé duši.
Věděla jsem, že tam, kam směřuji se s lidmi stýkat občas stejně budu muset...ale bude to co nejméně. To přesně potřebuji. Nebýt s nikým. A nebýt nikým. Vymazat se ze světa, odstranit se, dobrovolně se izolovat a nakonec umřít. Sama...
*
Měla jsem další vidinu. Monotóní klepání letícího vlaku mě ukolébal a já se tomu, ač nerada, nakonec stejně poddala.
Viděla jsem sněhobílý sníh, který brázdily cákance rudé krve. Na místech už skoro zasychala a černala. Bylo to odporné. Byla všude okolo a na všem. Větve stromů, koleje, sníh...to vše bylo jí úplně zbrocené. Nebyl kousek, který by zůstal suchý. Zírala jsem na to vše za oknem a chvěla se, napůl šílená, napůl mrtvá děsem. Vzbudila jsem se až když proud ještě horké krve, ze kterého se kouřilo, dopadl na okno mého kupé a rozcékl se po celém skle.
Takové sny jsem mívala od té doby často.
Utíkala jsem z několika důvodů.
Srdce mi stále ještě bušilo do žeber a pár tepů mi i vynechalo. Byl to srašný pocit. Polkla jsem nasucho a podívala jsem se na své bledé, kostnaté ruce. Už jsem alespoň měsíc nic pořádně nejedla. Nehty jsem měla nechutně dlouhé a mrtvolně bledé. Celá ta ruka mi připomínala pařát nějakého zvířete.
To, co jsem na ní hledala, tam nebylo. Mé ruce byly stále stejně bledé. Ale já na nich přesto stále viděla krev. Hustou, černou, lepkavou. Toho pohledu se už nezbavím nikdy.
V mysli mi hrála písnička, jejíž slova se mi vrývaly do duše. Věděla jsem, že umřu sama. Že jdu umřít sama...dobrovolně.
Viděla jsem sněhobílý sníh, který brázdily cákance rudé krve. Na místech už skoro zasychala a černala. Bylo to odporné. Byla všude okolo a na všem. Větve stromů, koleje, sníh...to vše bylo jí úplně zbrocené. Nebyl kousek, který by zůstal suchý. Zírala jsem na to vše za oknem a chvěla se, napůl šílená, napůl mrtvá děsem. Vzbudila jsem se až když proud ještě horké krve, ze kterého se kouřilo, dopadl na okno mého kupé a rozcékl se po celém skle.
Takové sny jsem mívala od té doby často.
Utíkala jsem z několika důvodů.
Srdce mi stále ještě bušilo do žeber a pár tepů mi i vynechalo. Byl to srašný pocit. Polkla jsem nasucho a podívala jsem se na své bledé, kostnaté ruce. Už jsem alespoň měsíc nic pořádně nejedla. Nehty jsem měla nechutně dlouhé a mrtvolně bledé. Celá ta ruka mi připomínala pařát nějakého zvířete.
To, co jsem na ní hledala, tam nebylo. Mé ruce byly stále stejně bledé. Ale já na nich přesto stále viděla krev. Hustou, černou, lepkavou. Toho pohledu se už nezbavím nikdy.
V mysli mi hrála písnička, jejíž slova se mi vrývaly do duše. Věděla jsem, že umřu sama. Že jdu umřít sama...dobrovolně.

super povídka! jen tak dál xD